Datum: 04.03.2014
Vložil: anonym
Titulek: strýček
zdravím vás a musím potvrdit šílenou zkušenost s tímto člověkem, je mi přes čtyřicet a přesto si to stále pamatuju. Přibližně v 10 letech jsem šli se školou na výstaviště na strýce, zřejmě neměl svůj den a byl opravdu hnusnej, na děti křičel, nedalo se to. Bylo hrozně dětí, museli jsme být samozřejmě zticha ale on tak křičel, jakoby měl sám problémy se sluchem.
Odpovědět
Datum: 06.11.2013
Vložil: Vladan
Titulek: Tak to bylo
Jednou nás nahnaly v Praze osm do kultůráku , kde chrochtal Strýček Jedlička. Já jsem si po školní svačině krknul a Jedlička přeskočil 4 řady sedadel a táhnouc mne za vlasy do zákulisí do mne bušil. V zákulisí mne tak tahal za kotlety až mi tekla krev. Řval něco o parchantech, který ruší umění v nejčistší podobě. Dodnes se mi klepe bradička když si na toho lidumila vzpomenu.
Odpovědět
Datum: 04.01.2013
Vložil: Václav Svěrák
Titulek: Můj kolega!
S tatínkem jdu poprvé do divadla. Je neděle dopoledne maminka vaří oběd a my jdeme z Podskalí nahoru na Vinohrady do Kulturního domu. Strýček Jedlička obveseluje děti zvířecími zvuky. Na závěr představení Tonda slibuje, že nás naučí kouzlo."Děti, máte kapesník? Ano? Tak s ním takhle zamávejte!" Jak se natěšené mrně chce učit! Tonda: "Nashledanou!" Celou cestu z Míráku řvu vztekem! Podvodník jeden! Tatínek mi vysvětluje, že to byl vtip. Jó, pěkně blbej! To byla zrada!
V roce 1981 se tenhle hajzlík, podílí na likvidaci 3000 lidí ve svobodném povolání, mě „jenom“ snížil třídu. Odvolal jsem se. Na úřadě Hlavního města Prahy mne vítají výkřiky:"Je tady jeden z těch tří co se odvolali! Co ty tisícino stěžovatelů?" Tak se lidi báli ozvat. Psal jsem stížnosti na všechny strany. Taky na odbory. Tehdejší stranou a vládou najmenovaný předseda umělců ve svobodném povolání Antonín Jedlička mi napsal, že je vše v pořádku. Takzvané umělecké přehrávky se s pravidelností konaly každý rok. Práci pro děti měl "pod palcem" Tonda Jedlička. Vládl u přehrávek opravdu tvrdou pěstí. V té době mohli tuto práci dělat jen "mim trio" (tedy synek Nesvadby s manželkou Nálepkovou a upírem Krejčím) a my. Strýček si pečlivě hlídal konkurenci. Kdokoliv se objevil u zkoušek s pořadem, ukradl jim nápady a skupina nedostala povolení. Postavili jsme ve Sladkovském sále plátěnou maringotku a začali. Na mne si netroufl, protože věděl, že jsem byl v divadle u Wolkrů, kam se beznadějně léta snažil dostat, ale na Miladu, kterou neznal si vyjel: "Neslyším! Nerozumím! Nahlas!" Milada v kostýmu Kašpárka došla až k němu a přímo jemu do obličeje začala artikulovat svůj text. Říkal jsem si, že za tohle nás určitě vyhodí! Lukavský nám reagoval jako děti a tak po malé ukázce: "Stop! Děkujeme! My se poradíme!" V Primátorském salonku škvírou ve dveřích, kam nás dali čekat jsme sledovali rozčileného Jedličku a proti němu kroutící hlavou i prsty Lukavského, který s ním evidentně nesouhlasil a vlastně nás asi zachránil.
Ještě jak skončil: Chodil s výkvětem národa hrát tenis. „Hele, Tonda na kurtu dělá legraci, pojďte mu udělat radost – budeme se smát!“ A tak se kolem umírajícího, který poulil oči, škubal tělem, pěna od úst; utvořil kruh a smáli se a smáli, až umřel. O mrtvých prý jen dobře - ale kdo tohle byl? Věděl jsem to už jako mrně.
Z knih: „Podskalák vítězí a Dva Podskaláci dělají divadlo.“
Odpovědět
Datum: 30.12.2016
Vložil: Radek
Titulek: Re: Můj kolega!
Jaký si ty byl jeho kolega, jeho znalo 15 milionu lidí ,tebe nikdo nezná a už asi ani nepozná,pan Jedlička bavil lidi a ty jenom závidíš jeho slávu,on byl pan nekdo,ty Nikdo
Odpovědět
