Někdy počátkem 80.let, pracovala matka mého kamaráda z dětství
v jakémsi kulturním domě na pražském Jižním městě. Jednoho krásného dne,
tam prý také vystupoval Strýček Jedlička(TM) a ta, mnou již zmiňovaná,
matka s Jedličkou jednala ohledně jeho vystoupení. Tento strýček prý
během hovoru (to prosím nebyl na jevišti, ale pouze v běžném rozhovoru)
neustále hýkal, chrochtal, kokrhal atd. a tak již od té doby já,
i můj kamarád víme, že ten Jedlička je ňákej máklej...
Dnes bych to zřejmě nazval korektněji jako profesionální deformaci,
ale v té, ještě skoro dětské době, kdy nám názor kamaráda matky
byl autoritou jsme prostě žili s tím, že Strýček Jedlička(TM) je ňákej máklej. :-))
příspěvěk na emailem zaslal uživatel s nickem martin
—————